Co jsou antioxidanty a proč se o nich tolik mluví

Volné radikály mají pověst buněčných padouchů, které je potřeba za každou cenu zlikvidovat. Ve skutečnosti je příběh mnohem zajímavější. Reaktivní molekuly vznikají v organismu přirozeně a v přiměřeném množství se účastní buněčné signalizace i dalších běžných procesů. Teprve když se rovnováha výrazně posune na jejich stranu, dostává se do hry oxidační stres a vlastní antioxidační systém těla.

Antioxidant je obecně látka, která se zapojuje do reakcí souvisejících s oxidací a redukcí a může omezovat nežádoucí oxidační změny jiných molekul. V lidském organismu se často mluví především o rovnováze mezi antioxidačními obrannými mechanismy a reaktivními formami kyslíku. Sem patří volné radikály, ale také některé další reaktivní molekuly. Jejich přítomnost sama o sobě není problém, protože pomáhají organismu reagovat na změny prostředí nebo fyzickou zátěž. Oxidativní stres nastává ve chvíli, kdy se produkce reaktivních látek a schopnost antioxidačních systémů udržovat rovnováhu rozcházejí.

Jak antioxidační systém v těle funguje

Organismus spoléhá na několik vrstev ochrany současně. Vedle látek přijímaných z jídelníčku má vlastní enzymy a nízkomolekulární antioxidanty. Jednotlivé složky spolu navíc spolupracují, takže se jejich význam nedá dobře posuzovat izolovaně. Stejný princip platí i u vitaminu C a jeho funkcí v organismu – jeho antioxidační role je jen jednou částí mnohem širšího obrazu.

Antioxidanty, které si tělo vytváří samo

Mezi klíčové hráče patří glutathion a enzymatické systémy, jako jsou superoxiddismutáza, kataláza nebo glutathionperoxidázy. Antioxidační obrana tedy nezačíná v misce borůvek ani v kapsli doplňku stravy. Organismus má vlastní sofistikovanou síť enzymů a molekul, kterou průběžně využívá podle aktuální situace. 

Antioxidanty a živiny přijímané ze stravy

Mezi nejznámější patří vitamin C a vitamin E., které přispívají k ochraně buněk před oxidativním stresem.^{1, 2} Zatímco vitamin C je rozpustný ve vodě, vitamin E patří mezi vitaminy rozpustné v tucích. Do antioxidačních mechanismů vstupují i minerální látky. Selen také přispívá k ochraně buněk před oxidativním stresem³ a stejně funguje i zinek.⁴ 

Nejznámější antioxidanty a rostlinné látky

Slovo antioxidant často svádí k představě jedné skupiny látek se stejnou funkcí. Ve skutečnosti se pod ním potkávají chemicky velmi rozdílné sloučeniny. 

• Vitamíny: Vitamin C najdeme například v paprice, kiwi, citrusových plodech, bobulovém ovoci nebo některých druzích zeleniny. Vitamin E je přirozeně přítomen hlavně v rostlinných olejích, ořeších a semenech. Oba vitaminy přispívají k ochraně buněk před oxidativním stresem,^1,2 jejich rozpustnost i chování v organismu jsou však odlišné.
• Polyfenoly: Polyfenoly tvoří obrovskou skupinu rostlinných látek. Patří sem například flavonoidy, některé fenolické kyseliny nebo stilbeny. Najdeme je v čaji, kakau, kávě, ovoci, zelenině, olivách, bylinkách i koření. Jejich konkrétní zastoupení ovlivňuje odrůda rostliny, prostředí, zralost i zpracování. Zvláštní skupinou flavonoidů jsou anthokyany, které dávají řadě plodů červené, modré až fialové odstíny.
• Karotenoidy: Karotenoidy jsou rostlinné pigmenty, mezi které patří beta-karoten, lutein, zeaxanthin nebo lykopen. Často jsou spojené se žlutými, oranžovými a červenými odstíny, najdeme je ale také v zelené zelenině, kde je jejich barva překrytá chlorofylem. Zajímavým příkladem je lykopen v rajčatech a dalších potravinách. Nepřeměňuje se na vitamin A jako beta-karoten a jeho využitelnost z potravy může ovlivnit zpracování i přítomnost tuku v jídle.
• Čajovník s katechiny, polyfenoly: Zelený, bílý, černý čaj i oolong mají společný základ: pocházejí z čajovníku čínského. U zeleného čaje se hodně mluví o katechinech, zejména o EGCG. Při výraznější oxidaci čajových lístků se část katechinů mění na další polyfenolické sloučeniny typické například pro černý čaj. Ať už se rozhodnete pro jakoukoliv úpravu, čaj má antioxidační účinky a zároveň vliv na kognitivní funkce i celkovou vitalitu.⁵
• Kurkuma a kurkumin: Nejznámější kurkuminoid, kurkumin, patří mezi polyfenoly a stojí za velkou částí současného výzkumu této rostliny. U samotného kurkuminu se intenzivně řeší biologická dostupnost, protože běžný perorální kurkumin se vstřebává omezeně a jednotlivé technologické formy se mohou v dostupnosti výrazně lišit. Proto se hodí vsadit na kombinaci s piperinem nebo lipozomální formu kurkuminu. Kromě antioxidačního působení jistě ocenítze vliv kurkumy na imunitní systém.⁶
• Ženšen a ginsenosidy: Klasický asijský ženšen obsahuje ginsenosidy, což je skupina triterpenových saponinů. Podstatné je, že i ženšen patří mezi antioxidanty, které mohou pomoci pracovat tělu s vlastní rovnováhou.⁷ A možná právě proto je už po tisíciletí oblíbenou součástí tradičních bylinných přípravků.
• Ostropestřec a silymarin: Ostropestřec mariánský neboli Silybum marianum budou znát všichni, kdo se zajímají o činnost jater, pročištění a hladinu cukru v krvi.⁸ Nejde o jedinou látku, ale o komplex flavonolignanů získávaných z plodů rostliny. Významnou složkou je silybin, vedle něj však směs obsahuje i další příbuzné látky.

Zelené potraviny: chlorella, mladý ječmen a další supergreens

Intenzivně zelené prášky mají v tématu antioxidantů své pevné místo. Chlorella, mladý ječmen nebo spirulina ale nejsou jedna a tatáž surovina a liší se biologickým původem i složením. Označení green foods je proto praktická potravinová kategorie, ne přesná botanická skupina.

• Chlorella patří mezi zelené mikrořasy a přirozeně obsahuje chlorofyl, karotenoidy, bílkoviny a další biologicky aktivní látky. Působí jako antioxidant, podporuje přirozenou obranyschopnost a přispívá k normální činnosti jater a trávení.⁹
• Mladý ječmen pochází z mladých listů ječmene a přirozeně v něm najdeme také karotenoidy, polyfenolické látky, vitaminy a minerální látky. Mladý ječmen působí jako antioxidant  a díky přirozenému obsahu vitaminů a minerálních látek se spojuje s celkovým povzbuzením organismu.¹⁰
• Spirulina působí jako antioxidant, podporuje přirozenou obranyschopnost a imunitní systém, vitalitu a tonus organismu a přispívá k udržení normální hladiny cukru v krvi.¹¹ 

Barvy na talíři jako jednoduchá pomůcka

Počítat každý polyfenol nebo karotenoid by bylo v běžném životě prakticky nemožné. Jednodušší orientaci nabízí barvy. Červená a růžová může signalizovat například lykopen, modrá a fialová anthokyany a oranžová či žlutá různé karotenoidy. Zelené listy obsahují chlorofyl, pod jeho výraznou barvou se ale skrývají také žluté a oranžové karotenoidy. A není potřeba zavrhnout bílé nebo béžové potraviny. Cibule, česnek, houby, ořechy nebo luštěniny nepůsobí na talíři tak barevně, přesto přinášejí vlastní spektrum živin a rostlinných látek.

Ovlivňuje zpracování množství antioxidantů?

Ano, ale neexistuje jednoduché pravidlo syrové je vždy lepší. Některé látky jsou citlivé na teplo, kyslík nebo dlouhé skladování, zatímco u jiných může zpracování zlepšit jejich uvolnění z rostlinné struktury.

• Krásným příkladem jsou rajčata. Při tepelné úpravě se mění struktura rostlinné tkáně a lykopen může být z některých tepelně zpracovaných rajčat lépe dostupný než ze syrových. Jeho využití navíc podporuje přítomnost tuku.
• Vitamin C je naopak citlivější na teplo a při vaření ve vodě se může jeho obsah snižovat také vyluhováním. To ovšem není důvod jíst veškerou zeleninu syrovou. Šetrná tepelná úprava může zlepšit stravitelnost a u jiných látek také dostupnost. 
• Zpracování je důležité také u čaje, kurkumy nebo zelených potravin. U čajového nálevu ovlivňuje extrakci látek teplota vody a doba louhování. U kurkuminu hraje roli jeho forma a u chlorelly způsob zpracování buněčné stěny. 

Antioxidanty v doplňcích stravy: více neznamená automaticky lépe

Zatímco v borůvce, čaji nebo kakau přijímáme komplex mnoha látek v přirozené matrici, doplněk stravy může naopak nabídnout přesně definované množství konkrétní živiny nebo standardizovaného rostlinného extraktu.

Právě standardizace je důležitá třeba u ženšenu, kurkuminu nebo ostropestřce. U vitaminů zase může hrát roli dávka a forma. Moderní technologie zpracování popisuje například téma lipozomálních forem vitaminů a dalších látek. U suplementace je rozumné začít otázkou, co už přináší jídelníček a proč chceme konkrétní látku doplňovat. 

Co si tedy z celé problematiky kolem antioxidantů vzít?

Antioxidanty mají smysl chápat jako součást mnohem většího systému. Nejde o závod o nejsilnější bobuli, nejzelenější prášek nebo kapsli s nejvyšším číslem na etiketě. Nejlepší základ vytváří vlastní antioxidační obrana organismu společně s pestrou stravou.

• Volné radikály a další reaktivní molekuly nejsou automaticky škodlivé. V regulovaném množství mají běžné fyziologické funkce.
• Vitamin C, vitamin E, zinek a selen se těchto procesů účastní a pomáhají chránit buňky před oxidativním stresem.^{1, 2, 3, 4}
• Kurkuma, čaj, ženšen, ostropestřec, chlorella a mladý ječmen obsahují rozdílné látky, které ale mají podobné antioxidační působení.^{5, 6, 7, 8}
• Praktičtější než hledání jednoho nejsilnějšího antioxidantu je pravidelně střídat ovoce, zeleninu, ořechy, semena, kvalitní tuky, čaj, kakao, bylinky a koření.